Důl Alexander byl hlubinný černouhelný důl, jehož výstavba započala v roce 1896. Důl dostal jméno na počest hraběte Alexandra Palaviciniho, prezidenta Severní dráhy Ferdinandovy. Samotná těžba uhlí byla zahájena v roce 1898, a pokračovala se až do konce roku 1992. Poté byly těžební jámy, které v té době sahaly do hloubek 995 a 773 metrů, postupně zasypány. A bohužel ani dolu Alexander se nevyhnulo důlní neštěstí – dne 21. října 1966 zde došlo v jedné uhelné sloji k výbuchu metanu, který si vyžádal 4 oběti na lidských životech.
A co bylo na dole Alexander tak zajímavého, že byl v roce 2001 prohlášen za kulturní památku? Z architektonického hlediska je to jedinečná dochovaná kompozice budov, odborným jazykem „zakomponování čestného dvora do koncepce důlního podniku, dochovaným v základních vymezujících prostorových objektech“, kterými jsou dvě jámové budovy, těžní věže, kotelna a komín.
Areálu dolu Alexander stále dominuje komín a dvě těžební věže, tyčící se do výšky bezmála 50 metrů. Dnes už jen tiše dohlíží na nás, ty, co pracují v budovách pod nimi. V budovách v areálu dolu sídlí naše Charita sv. Alexandra. Pro zajímavost – jednou jsem zaslechl, jak se zaměstnanci baví o tom, proč se jedné z těchto budov říkalo „Kočárovna“. Tak jsem zapátral, a dohledal, že tato budova dříve sloužila k úschově kočárů a vozidel využívaných v provozu dolu. Dnes v této budově najdete dílnu Kooperace. V sousedství areálu dolu jsou stále k vidění budovy původní hornické kolonie, postavené na přelomu 19.-20. století.
Doufám, že se vám dnešní článek líbil, a snad jste se i něco zajímavého dozvěděli.
Tak zase někdy příště na čtenou.
